Jmenuji se Polzer, Jan Polzer

Čas od času narazím na lidi, kteří mají problém s mým příjmením. Jsem to na víceméně zvyklý, setkávám se s tím už od mala. Moje příjmení nezní hezky česky a tak chápu, že někdo neví, jak jej vyslovit. Sám v tom také nemám jasno. Co ale nechápu, je vyložené komolení a prznění mého jména. Zvláště v psané konverzaci. Považuji to za ignoranci.

Můj otec se představuje jako Polcr, matka jako Polzerová. S takovým základem jistě uznáte, že používat své příjmení může být docela složité. V průběhu života inklinuji od jedné varianty ke druhé. Vyplývá z toho, že nemám problém ani s jednou variantou.

Polzer i Polcr jedno jsou

Pokud chce někdo mé jméno vyslovit česky, použije Polzer. Pokud je světoběžník nebo slyší německou variantu z mých úst, pak prostě řekne Polcr. Nelze proti tomu nic namítat.

Už méně shovívavý jsem k variantám polcer a polzr. Zvláště druhá jmenovaná mě vyloženě popuzuje. Pokud už někdo chce používat nečeskou výslovnost, měl by to umět.

Co opravdu ale nechápu, jsou zprzněné tvary polcar, polzar, pozlar a podobné. Ve svém jméně písmenko a rozhodně nemám a nezlobte se – pokud je to nad vaše rozlišovací schopnosti, pak jste ignoranti. Nerozumíte-li, jak se představím, stačí se zeptat. Stejně, jako se chytřejší lidé ptají, jakou z variant Polzer x Polcr mají při komunikaci používat. Odpovídám, že takovou, která se jim lépe vyslovuje. V žádné však není písmeno a, a to ani v psané, ani v mluvené formě.

Psané zkomoleniny

Byť nemám pochopení pro zkomoleniny mého jména v mluvené formě, jsem sto tak nějak pochopit, že ne každý na světě je myslitel… Ovšem v psané formě prznit jméno, a to dokonce opakovaně, to je s prominutím známka snížené inteligence. Šest písmenek snad zvládne opsat každý.

Přesto jsem od začátku letošního roku viděl ve své e-mailové schránce nespočet variací na mé jméno. Abych pravdu řekl, pokud něco takového přijde od zákazníka, zvažuji další spolupráci, respektive vůbec její začátek. Nemám chuť spolupracovat s ignoranty, uvědomte si, že váš písemný projev stále bere řada lidí jako projev, podle kterého si o vás udělá obrázek. Přestože to v dnešní době vypadá, že nějaký pravopis je přežitek, tak správný zápis jména osoby, se kterou chcete komunikovat, je minimum, co lze udělat.

Skloňování

Když jsem byl malý, tak na mě jeden soudruh učitel volal „Polzr, pojď k tabuli.“ Dodnes takové oslovení nenávidím. Špatná výslovnost, špatný pád.

Naposledy mě pobavilo oslovení „Vážený pane Polzero“. Ne, já nejsem Giovanni Polzero, ani pan Polzera, ani zloduch Dr. Pol Zero z nějaké parodie na bondovky. Pro všechny, kdo mají problém mé jméno skloňovat uvádím následující přehled pádů:

1. Polzer
2. Polzera
3. Polzerovi
4. Polzera
5. Polzere
6. Polzerovi
7. Polzerem

A co Maxiorel?

A když už jsem v tom vysvětlování, neodpustím si ještě poznámku ke slovu Maxiorel. Jistě víte, že je to můj web i přezdívka, kterou používám nejenom na internetu. Zdá se, že je to rovněž pro řadu lidí problém. Sám bych řekl, že jde přeci jasně slyšet, z čeho je to slovo složeno a tedy i to, jak se skloňuje. Ale chyba lávky.

Takže vězte. Maxiorel je složeno ze slov Maxmilián Orel. Abyste to měli jednodušší a nemuseli se mě ptát, kdo to je/byl Maximilián Orel, zapamatujte si prostě maximální orel. Hotovo. A skloňujete stejně, jako onoho vznešeného dravce, čili Maxiorel, Maxiorla, Maxiorlovi, Maxiorla, Maxiorle, Maxiorlovi, Maxiorlem. Jinými slovy, hledal jsem něco na Maxiorelovi, je špatně.

Rovněž zápis je Maxiorel, žádný Maxi Orel ani MaxioOrel a už vůbec ne MaxiOrelovi.

Nyní je to, doufám, vše jasné. Pokud jsem vás tímto urazil, je to nepochybně tím, že patříte mezi lidi, kteří mají problém s písmenky. Přiznejte si to a vezměte na vědomí, že mi prznění jména vadí. A pokud si myslíte, že jsem nafoukaný, vyvracet vám to nebudu. Naopak ale budu rád, pokud si po přečtení článku vyjasníte, jak mě oslovovat, aniž byste se cítili trapně z toho, že si nejste jisti.